Život lidí s DMO

Život lidí s DMO je provázán se soustavnou pravidelnou péčí v rámci ucelené rehabilitace. Dle slov zakladatele české neurologie K. Hennera je pro více 50 % neurologických pacientů základní léčbou rehabilitace.

Ucelená rehabilitace

Je obecně chápána jako proces (systém), jehož základní náplní je minimalizování přímých i nepřímých důsledků trvalého nebo dlouhodobého zdravotního postižení jedince. Jedná se o provázaný a vzájemně se doplňující proces složený z několika oblastí – oblast léčebné rehabilitace, sociální rehabilitace, pedagogické rehabilitace a pracovní rehabilitace.

Léčebná rehabilitace

Hlavním prostředkem léčebné rehabilitace osob s DMO je použití konceptů na neurofyziologickém podkladu. Jejich základním principem je cílené ovlivňování motorických neuronů předních rohů míšních prostřednictvím aferentních signálů ze šlachových, svalových a kloubních receptorů.

Přehled některých rehabilitačních konceptů na neurofyziologickém podkladu:

• koncept proprioceptivní neuromuskulární facilitace (PNF)
• přístupy vycházející z ontogenetického vývoje zaměřené na centrální poruchy hybnosti u dětí (Bobath koncept)
• přístupy vyžívající hlavně reflexní lokomoci (Vojtův princip)
• přístupy využívající senzorickou stimulaci
• koncepty zaměřené na využití proprioceptivní stimulace
• francouzské neuropediatrické koncepty (metodický přístup Tardieu)

Literatura:

DOLEŽAL, A.: Rehabilitace u DMO, přednáška. Praha, 2010.

DOLEŽAL, A.: Dětská mozková obrna. In O životě s dětskou mozkovou obrnou. Praha: SDMO, 2007

PAVLŮ, D.: Speciální fyzioterapeutická koncepty a metody. Praha: CERM, 2002. ISBN 80-7204-266-1.

_________________________________________________

Prevence abnormálního pohybového vývoje

Chcete, aby se vaše dítě duševně a pohybově vyvíjelo optimálně? Dopřejte mu možnost dostatečného přirozeného pohybu.

Autosedačka je důležitá při převážení dítěte pro jeho bezpečí. Nepatří však pro používání doma, kde zbavuje dítě rozvoje hybnosti. v sedačce je dítě hodné, ale nemá možnost měnit polohu, jeho pohybový vývoj se začne opožďovat.

V posledních letech se stalo módou nošení novorozenců v šátku. Pokud vývoj vzpřimování dítěte není zcela v pořádku, považuji tento způsob držení dítěte za kontraindikovaný, a to i tehdy, trvá-li poloha „šátkování“ jen krátkou dobu (1/2 až 1 hodinu). Dlouhodobé nošení i zcela zdravého dítěte v šátku působí stejně jako pobyt v autosedačce – zbavuje ho možnosti přirozeného pohybu, změny polohy.

O plavání kojenců by měl vždy rozhodovat pediatr, který dítě dobře zná. Také neplatí, že přemíra motivace dítěte v kolektivu ve věku do 1 roku je tou správnou cestou výchovy. Vědí o tom své dětští psychologové.

Negativně působí na dítě jeho předčasné posazování. Má-li dítě možnost volného pohybu, naučí se lézt, sedět, stoupat a chodit SAMO a hlavně v době, kdy je proto jeho organismus zralý. Vaše dítě by nemělo „závodit“ s potomky vašich přátel a známých kdo dřív. Záleží na kvalitě – jak leze (střídá-li levé a pravé končetiny a má rozevřené opřené dlaně), jak sedí (vzpřímeně nebo s ohnutými zády a nestabilně), jak si stoupá (vytažením ručkami za okraj židle nebo správně nakročením jednou nožkou).

Rovněž chodit dítě NEUČÍME! Nevodíme je za ručičky. Trpělivě vyčkáme, až se svým každodenním pohybováním (přetáčením se na bříško, lezením, koulením) ke kýžené chůzi samo dopracuje. Potom bude jeho chůze kvalitní a postavení nožek správné.

Více se o správném obouvání můžete dozvědět např.: http://www.budulinek.eu/zdravotne_nezavadna_detska_bota/63/, http://www.dpk.cz/cs/obouvani-deti/

Pokud se dítě v prvních týdnech života projevuje ve své hybnosti nápadně odlišně než jste očekávali, neodkládejte odborné neurologické vyšetření.

Je-li postavení hlavičky stereotypně k jedné straně, má-li dítě ve všech polohách (při koupání, oblékání, chování) stále sevřené pěstičky nebo je-li výrazně lekavé (při náhlé změně polohy, při silném zvuku apod.), není správné čekat, že se stav upraví. Neodkládejte odborné vyšetření.

Úprava stavu je při včasné a cílené terapii ve většině případů dokonalá. Bez včasného zásahu naopak může dojít k narušení normálního pohybového vývoje, správné souhry svalových skupin. z toho potom vyplývají četné problémy. Bolesti zad, neobratnost a někdy dochází i k trvalým změnám na pohybovém aparátu.

Není třeba podléhat obavám při sledování vývoje dítěte. Bdělost je však na místě.

Včasné zjištění a následná terapie jsou podstatné.

Zpracovala: Jana Pekárková, fyzioterapeutka

15. června 2010