Zkreslení dat o prevalenci v důsledku úmrtností
Možnost vyvozovat validní závěry o četnosti výskytu DMO a jejích rizikových faktorů komplikují chybějící informace o incidenci (tj. četnost nově zjištěných případů). Toto přitom platí pro výskyt DMO v jakékoliv populaci, nejen pro situace, kdy je nedostatek informací. Namísto incidence se epidemiologické studie musí opírat of prevalenci, tedy počet jedinců s DMO v populaci nebo v populační kohortě, kteří žijí dost dlouho na to, aby u nich byla DMO diagnostikována. Protože obecně platí, že je DMO spojena s vyšší dětskou úmrtností, je prevalence spíše nespolehlivým indikátorem skutečné incidence či rizika DMO. Nicméně je to vše, co je k dispozici, neboť ani prevalence nebo kumulativní incidence založená na případech DMO zjištěných v longitudinálních studiích ve skutečnosti pouze jenom ty děti, které se dožily věku, v němž je možno DMO diagnostikovat.
Ve středně a nízkopříjmových zemích je prevalence obzvláště špatným indikátorem rizika výskytu DMO, a to kvůli vyšší úmrtnosti u všech dětí, dětí s DMO a také u dětí, u nichž by se DMO prokázala, kdyby nezemřely z jiných příčin[1]. V těchto zemích tak může reálné riziko výskytu DMO být velké vzhledem k vysoké prevalenci známých faktorů (viz dále), zatímco prevalence, kterou jedině můžeme skutečně měřit, je oproti vysokopříjmovým zemím opticky snížena zvýšenou úmrtností. I kdyby tak byla data o prevalenci široce dostupná, srovnání mezi zeměmi by bylo zkresleno výše uvedenými faktory.
Použití informací o prevalenci DMO
I přesto, že lze o příčinách a riziku DMO z údajů o prevalenci vyvozovat jen opatrné závěry, mohou tyto údaje být užitečné pro zlepšování povědomí o potřebných službách a také pro posuzování vývojových trendů. V mnoha méně bohatých zemích dětská úmrtnost v uplynulých třech desetiletích setrvale klesala díky systémovým intervencím jako např. rozšířenému očkování, používání rehydratačního roztoku (při průjmovitých onemocněních), čistění a dezinfekci[2]. Protože z těchto opatření zachraňují životy dětí, u nichž je riziko diagnózy DMO, lze očekávat, že prevalence DMO v nízkopříjmových zemích se bude s klesající úmrtností snižovat[3]. DMO tak v těchto zemích pravděpodobně začne být vnímána jako problém veřejného zdravotnictví.
Obtíže při odhadování prevalence DMO v nízko a středněpříjmových zemích
Spolehlivý odhad prevalence DMO v méně bohatých zemích ztěžuje několik faktorů. Jedním z nich je v mnoha zemích neexistence opory výběru založená na populaci. Nejsou totiž k dispozici matriční záznamy a obyvatelstvo nemá přístup ke vzdělání nebo zdravotní péči. V zemích s dobře vyvinutou péčí o postižené děti lze solidní odhad o prevalenci získat na základě registrů a záznamů poskytované péče ve spojení s rodnými listy nebo údajích o školní docházce[4]. Osoby s postižením – dokonce i těžkým – nemusejí vždy být formálně vyšetřeny a ani jim nejsou poskytnuty terapeutické služby a vzdělání, v důsledku čehož neexistují žádné záznamy, na jejichž základě by se prevalence dala odhadovat[5]. Navíc se i v nízkopříjmových zemích s téměř všeobecnou školní docházkou často stává, že postižené děti do školy nechodí[6].
Dalším faktorem komplikujícím odhad prevalence DMO jsou chybějící kapacity pro provedení diagnostických vyšetření – v globálním kontextu to se přitom týká většiny dětí. Přestože proběhlo několik úspěšných průzkumů s použitím nízkonákladových metod pro identifikaci dětí s postižením nebo dětí ohrožených postižením[7], jen v málo z nich se podařilo odlišovat DMO od dalších motorických postižení jako ochrnutí v důsledku dětské obrna (tj. poliomyelitidy), vrozené vady, traumata nesouvisející s poškozením mozku a progresivní poruchy motoriky. Mezi několik málo výjimek patří široce se lišící odhady prevalence CP z populačních studií provedených v Číně, JAR, Albánii, Turecku, Saúdské Arábii a Indii[8]. Jejich přehled je v tabulce.
Populační studie prevalence DMO ve středně a nízkopříjmových zemích
| Zdroj, země | Věkový rozsah | Typ studie/metoda | N | Prevalence | Poznámky |
| Liu, Li, Lin a Li 1999, Čína | do 7 let | Průřezová studie, sedm měst v provincii ?? Jiansu | 388 192 dětí vyšetřeno pediatry, včetně 622 dětí s DMO | 1,6/1000 dětí | |
| Couper 2002, JAR | do 10 let | Průřezová studie, dvoufázový studie prevalence, KwaZulu-Natal ?? | 2036 dětí screeningově vyšetřeno, 168 pozitivní výsledek | 10,0/1000 dětí | DMO druhým nejčastější postižením, celková prevalence neurologických postižení 60/1000 |
| Kruja, Beghi, Zerbi, Dobi, Kuqo, Zekja, Mijo, Kapisyzi a Messina 2012 Albánie | 0–80+ | Průzkum v domácnostech, | Screening 9869 dětí | Hrubá prevalence 4,8 (95 % interval spolehlivosti 3,4–6,6), upraveno pro věk 7,7 (95 % interval spolehlivosti 5,4–10,0) | Města Tirana a Saranda. Senzitivita screeningových otázek 98 %, specificita 92 %. |
| Serdaroglu, Cansu, Ozkan a Tezcan 2006; Kruja, Beghi, Zerbi, Dobi, Kuqo, Zekja, Mijo, Kapisyzi a Messina 2012, Turecko | 2–16 let | Průřezová studie, | 41 861 vybráno pro pohovor a vyšetření, u 186 zjištěna DMO. | 4,4/1000 živě narozených dětí | Včetně 5,6 % postnatální. Konstatuje, že perinatální faktory jsou důležitější než v rozvinutých zemích kvůli vyšším rizikům porodním a poporodním. |
| Banerjee, Hazra, Biswas, Ray, Roy, Raut, Chaudhuri a Das 2009, Kalkata, Indie | do 20 let | Průřezová studie, průzkum v terénu a pediatrické vyšetření | 16 979 dětí zapojeno do průzkumu, 48 s DMO | 2,8/1000 dětí (95 % interval spolehlivosti 2,1–3,7) | Asociace DMO s negramotností, mimo slumy. 39,6 % porodní anoxie, 16,7 % novor. žloutenka |
| al Rajeh, Bademosi, Ismail, Awada, Dawodu, al-Freihi, Assuhaimi, Borollosi a al-Shammasi 1993, Saúdská Arábie | Všechny věkové skupiny, celá populace | Průzkum v domácnostech, screening vyškolenými pracovníky, pozitivní výsledky přezkoumány neurology, WHO protokol, Ženeva 1981. | 22 630 | 5,3 | Thugbah, Východní Provincie, Saúdská Arábie Udávaná senzitivita a specificita screeningu 98 %, resp. 89 %. |
| Osuntokun, Adeuja, Schoenberg, Bademosi, Nottidge, Olumide, Ige, Yaria a Bolis 1987, Nigérie | Všechny věkové skupiny, celá populace | Průzkum v domácnostech, screening pomocným zdravotnickým personálem, pozitivní výsledky přezkoumány neurology | 20 000 | 10 případů DMO, prevalence 0,5/1000 | Igbo-Ora, Nigérie Udávaná senzitivita a specificita screeningu 95 %, resp. 80 %. |
Dostupné odhady o prevalenci DMO v nízko a středněpříjmových zemích
Dvě ze studií z tabulky 6.1 – studie z Indie a Číny – udávají prevalenci 2,8 a 1,6 případů na 1000 dětí, což je ve shodě s rozpětími udávanými v bohatších zemích. Studie z Turecka, Saúdské Arábie, JAR a Albánie udávají prevalenci vyšší, přičemž nejvyšší číslo zjištěné v široké populaci pochází z JAR. Je možné, poměrně vysoká prevalence DMO pozorovaná v některých zemích je důsledkem trvale vysoké expozice vůči rizikovým faktorům pro DMO jako nízká porodní hmotnost, nedostatečný přístup k porodní a poporodní péči, nedostatečná výživa, infekce, zranění – to vše v kontextu klesající mortality[9]. Nejnižší udávanou prevalenci 0,5 případu na 1000 osob (napříč různými věkovými skupinami) má Nigérie.
[1] Khan et al. 1998, Banerjee et al. 2009
[2] Hill et al., pro Technical Advisory Group of the United Nations lnter-agency Group for Child Mortality Estimation 2012
[3] Durkin et al. 1991, Khan et al. 2013
[4] Kavic and Perat 1998, Robertson, Svenson, and Joffres 1998, Stanley, Blair a Alberman 2000, Surveillance of Cerebral Palsy in Europe 2002, Suzuki and Ito 2002, Yeargin-Allsopp et al. 2008, Kirby et al. 2011, Reid, Carlin, and Reddihough 2011
[5] Banerjee et al. 2009
[6] Durkin et al. 1994, Gottlieb et al. 2009
[7] Liu et al. 1999, Mung‘ala Odero et al. 2006, Singhi et al. 2007, Gottlieb et al. 2009
[8] Osuncokun et al. 1987, al Rajeh et al. 1993, Liu et al. 1999, Couper 2002, Serdaroglu et al. 2006, Banerjee et al. 2009, Kruja et al. 2012
[9] Burja et al. 2004