Všeobecný zdravotní stav
Dospělí s DMO obecně popisují svůj zdravotní stav jako dobrý, uspokojivý, nebo dokonce výborný[1], což je srovnatelné se zbytkem populace. Tato zjištění ovšem zahrnuje snížená očekávání, která pacienti mají. Je například známo, že dospělí s DMO mají vyšší skóre osamělosti než osoby bez postižení[2]. Dále také víme, že tyto osoby trpí psychologickými a fyzickými důsledky své omezené autonomie[3].
Hned několik autorů poukázalo na to, že subjektivní posuzování zdravotního stavu a životní spokojenosti může souviset s bolestmi a funkčními změnami, nikoliv však míře postižení[4]. Ve studii 101 pacientů přihlášených přes kalifornskou pobočku jisté americké společnosti[5] si žádný nestěžoval na vážné zdravotní problémy; většina z nich však měla jen mírné postižení, a 76 % pacientů a 63 % pacientů do 50 let hlásilo muskuloskeletární problémy (kontraktury, deformity či bolest).
V průřezové studii 215 dospělých byly osoby s DMO na základě klinických informací a sebereportování považováni za zdravé, nicméně měly o své zdraví v budoucnosti[6]. Nejčastěji reportovanými potížemi byla bolest a problémy muskuloskeletální, problémy s vylučováním a se zuby. Většina respondentů neuvedla, že by užívala tabákové výrobky či jiné drogy, měla velmi omezenou sexuální aktivitu a nevěnuje se cvičení[7].
U dospělých osob s DMO a postižením intelektu patří mezi zdravotní problémy objevující se s přibývajícím věkem – v souladu s očekáváním – kardiovaskulární, respirační potíže a zhoršení zraku a sluchu[8]. Tato zjištění korespondují s podobnými studiemi uskutečněnými na Tchajwanu[9] a v Izraeli[10]. Ve skupině pacientů s postižením intelektu byl však navíc pozorován častější výskyt gastrointestinálních problémů[11]. Ve srovnání s průměrem USA mají tito pacienti méně rizikových faktorů pro kardiovaskulární onemocnění, jako jsou hypertenze, hyperlipidemie či cukrovka druhého typu[12]. Dalším rozdílem je, že u osob s DMO a postižením intelektu je prediktorem zdravotních problémů přibývajících s věkem spíše než samotná diagnóza DMO stupeň funkčního postižení[13]. Cílem této srovnávací studie bylo zjistit, zda je DMO nezávislým prediktorem zdravotních problémů jako nadváhy, obezity, refluxu, infekcí močový cest či dysfagie (porucha polykání). Jedním z výsledků bylo, že – s výjimkou DMO spojené s dysfagií – byla přítomnost konkrétních poruch v korelaci s narušením běžných denních aktivit a schopnosti chůze, nikoliv se samotnou diagnózou DMO. Byť je tedy DMO spojena s funkčními omezeními, ve vývoji zdravotního stavu u starších osob s DMO a postižením intelektu může hrát jen poměrně malou roli.
[1] Murphy et al. 1995, Turk et al. 1997
[2] Balandin et al. 2006
[3] Sandstrom 2007
[4] Andren and Grimby 2004, Jahnsen et al. 2004b, Sandstrom 2007
[5] Murphy et al. 1995
[6] Turk et al. 2001
[7] Turk et al 1997
[8] Janicki et al. 2002
[9] Wang et. al. 2007
[10] Merrick et al. 2004
[11] Henderson et al. 2009
[12] Janicki et al. 2002
[13] (Henderson et al. 2009